Jak se z výletu jednoho člověka na AMA Supercross do Daytony na Floridě stane zájezd pro 19 lidí? Zjistili jsme, že docela jednoduše! ALE...

To by nebylo, abychom si při plánování a na místě neužili trošku srandy, která začala hned na začátku, když jsme zjistili, že dost přihlášených lidí nemá ani pas. 

Jak to celé probíhalo a co všechno nás na naší cestě potkalo si přečtěte níže. Naštěstí nás nic neodradilo od toho, abychom do toho příští rok šli znova!

Přidáte se? 

Jak začal rok 2024, tak jsem si začal plánovat výlet do Daytony na Supercross, kde už jsem párkrát byl. Bohužel jsem neměl parťáka, který by jel se mnou, tak jsem se zeptal na instagramu, jestli by se mnou chtěl někdo vyrazit. Vzal jsem to jako nový projekt spolku a zároveň výzvu pro mě samotného.

Říkal jsem si, že třeba 10 lidí by se mohlo ozvat a zároveň to je skupinka, kterou zvládnu. Nakonec se přihlásilo 18 kluků a 1 holka. Začal jsem trošku panikařit, ale kousnul jsem se a šel jsem do toho. Cítil jsem velkou zodpovědnost. Pro hodně lidí to byl nesplněný sen, který jsem měl ve svých rukou - dostat se do USA a zároveň vidět nejprestižnější závod na světě.

Sranda začala hned na začátku, když jsem zjistil, že několik lidí nemá ani pas. Ten byl potřeba, aby si mohli požádat o víza a poté koupit letenky. Takže začala akce "rychlopas". To byla taková první zkouška. Víza dostali nakonec všichni, takže jsme mohli kupovat letenky. Vybral jsem výhodný termín i leteckou společnost a poslal všem instrukce. Zjistil jsem, že někteří ještě nikdy neletěli/nekupovali letenky, takže to pro ně byla první zkušenost.

Jakmile všichni měli letenky, tak jsem mohl začít řešit ubytování. Byl to oříšek, byli jsme velká skupina lidí a zároveň jsem chtěl zvolit to nejlepší, co se nabízelo, aby všichni byli spokojeni. Podařilo se mi najít ubytování v Kissimmie, kousek od Orlanda, kam jsme přilétali. Sehnal jsem barák "jako kráva" asi pro 22 lidí. Obával jsem se, aby vše bylo jako na fotkách.

Ještě před odletem jsme koupili vstupy na Supercross v Daytoně a taky na zápas NHL v Tampě. Komunikace se skupinou probíhala přes WhatsApp na výbornou, až jsem byl překvapený, jak jde vše hladce. 

Poslední věc byla auta. To bylo peklo. Museli jsme rezervovat 3 sedmi-místná auta. Potřebovali jsme je mít k vyzvednutí na letišti a spoustu dalších věcí.

Jakmile vše bylo zařízené, čekalo se už jen na odlet. Nervozita pomalu rostla. První úkol byl, ať se všichni dostaneme na letiště do Berlína. Už to pro mě byl úspěch, že jsme se tam sešli všichni. Ihned po seznámení se skupinou bylo jasné, že výlet bude luxusní a že jsme se sešli super parta. 

Pivka se začaly kupovat už v Berlíně a pokračovalo to v letadle. Dva kluci letěli z Mnichova, takže jsem se modlil, ať se v pohodě potkáme v Dublinu, kde jsme měli přestup. V Dublinu nás čekaly imigrační kontroly před vstupem do USA, kde jsme se dost zapotili. Ne každý totiž uměl anglicky. Jankáče sice asi 2x vzali bokem, protože byl podezřelý a rychlopasy některých cestujících se jim nezdály, ale vše dopadlo v pohodě. Zbýval jen dlouhý let do Orlanda, ve vzduchu jsme byli asi 9 hodin. Přišlo nám, že letadlo stojí. O to víc piv se vypilo. Několikrát jsme dostali napomenutí za hluk v letadle, ale to jsme prostě my Češi.

Po přistání měli všichni obrovskou radost, že jsou v USA. Na každého ihned zapůsobilo to teplo a změna vzduchu. Já ale věděl, že ještě bude veselo. Dokud nemáme auta, nemáme vyhráno. A moje tušení bylo správné. Nejprve se zjistilo, že 2 ze 3 řidičů zapomněli doma platební kartu, Což jsme řešili přes 2 hodiny. Pak nebyla auta na místě. To fakt nechcete po tak dlouhém letu. Nakonec vše dopadlo dobře a mohli jsme odjet "na barák".

Po otevření dveří všem spadla brada. Luxus, jaký jsme ještě neviděli. Vše odpovídalo popisu a fotkám. Možná to bylo ještě hezčí. Dům měl několik koupelen, hernu, vlastní kino, tématické pokoje ve stylu Spiderman, Barbie nebo Ledové království. Obrovský obývák, bazén a vířivka. Prostě přesně něco pro blázny z Čech, jako jsme my. Najednou nás přešla únava a spát se šlo opravdu pozdě.

1.den

Ráno jsme šli nakoupit, ať máme co jíst. Brali jsme hodně věcí na gril. Už v krámě byl každý vykulený, jak je to jiný než u nás. Brali plné košíky a utrácení začalo. Vzal jsem partu do místního krámu na oblečení, aby si mohli nakoupit. Po obědě jedna skupina jela do NASA druhá na kayak mezi krokodýly.

Každý si mohl vybrat, co chce dělat. 

2.den

Všichni hurá na NHL do Tampy. Po cestě do jsme se zastavili v parku, kde jsme viděli aligátory pěkně z blízka. Měli jsme z nich respekt. Pokračovali jsme na jednu menší MX trať v Tampě, ať si každý udělá obrázek jak vypadá motokros v USA a pak rychle na NHL. Už před stadionem to žilo. Úvodní představení před zápasem všechny dostalo. Amíci prostě vše dělají ve velkém a umí udělat show. Stadion byl plný, takže byla skvělá atmosféra a i kvalitní zápas.

3.den

Jeli jsme se podívat na oceán na Cocao Beach. Někdo se koupal ve velkých vlnách a někdo se jen koukal a užival si ten moment. Celou dobu vládla skvělá atmosféra a byla sranda na každém kroku. Navštívili jsme místní restaurace jako třeba Hooters a kluci nevěděli, kterou servírku oslovit dřív. Naštěstí nikdo neuměl natolik anglicky, takže zůstalo jen u jídla. Po cestě jsme navštívili MX park v Orlandu, kde jsme zafandili místním klukům na tréninku, ale brzy nás vyhodili, protože jsme nechtěli platit vstup.

4.den

Nastal "den D" a cesta do Daytony na Supercross. Čekal nás historický okruh a ti nejlepší jezdci na světě. Cesta trvala zhruba hodinku a už ráno bylo na okruhu plno. Vyrazili jsme rovnou na ovál a pak na trať, kde se jel supercross. Dostali jsme se všude. Vstup byl až od 12 hodin a my už v 10 hodin chodili po trati a pohybovali se v místech, kde to bylo pro normální fanoušky zavřené. Měli jsme vyrobená trička od N1 Designs / Different, kde bylo vepředu logo Daytona, tak si možná security mysleli, že jsme zaměstnanci. Každý jsme na zádech měl svého oblíbeného jezdce. Jakmile se začalo jezdit, tak byl benzín cítit všude. Nepříjemný byl odpolední velmi silný déšť , ale stejně nám to náladu nezkazilo. Viděli jsme ty nejlepší jezdce na světě jako Lawrence, Roczen, Tomac, Deegan a další. Každý se fotil s kým to šlo. Amíci spíše chodí až na večerní program takže do večera tam moc lidí nebylo, což nám vyhovovalo. Samotné jízdy a závody, byly masakr. Skvělé souboje, pády, dramata, prostě to mělo vše. Fanoušci Vialla a Jetta Lawrence mohli jásat. Oba vyhráli své kategorie. Doma pak každému trvalo, než usnul, protože v hlavě měl ten obrovský zážitek. 

5.den

Ten byl takový spíše odpočinkový. Ukazovali jsme si fotky a videa z Daytony a celý den tím ještě žili. Někdo si jel ještě nakoupit suvenýry, protože odlet se blížil.

6.den

Celá skupina se na mé doporučení rozhodla odjet na výlet na celý den do Miami, kde sbírali další zážitky. Z ničeho nic se například ocitli na gay pláži. 

7.den

Od rána jsme uklízeli a přípravovali se na odlet domů. Odlet nás čekal až večer, a tak jsme celý den trávili v Universal Studiu v Orlandu.